JUDr. Petronela Sojková
advokátní kancelář

Advokátní poradna

JUDr. Sojková pravidelně přispívá do místního periodika, které vydávají městské úřady (ROSA a Ivančický zpravodaj). Je nutné zde připomenout, že jde o výběr poměrně jednoduchých případů – nelze totiž vždy jednoznačně odpovědět bez znalostí celé dokumentace. Téměř vždy je nutná osobní návštěva u advokáta, při níž jsou vyjasněny všechny detaily kauzy.

Dotaz:
Vlastním malou firmu s 10 zaměstnanci. Jednomu z nich jsem dal výpověď pro nadbytečnost, neboť jsem zrušil jeho pracovní místo. Po doručení výpovědi zaměstnanec reagoval tak, že druhý den přestal docházet do zaměstnání a navíc jsem zjistil, že se v minulosti dopustil při plnění pracovních úkolů vážných chyb, které mohou dokonce ohrozit chod mé firmy. Můžu s ním za této situace zrušit pracovní poměr okamžitě, dříve než uplyne výpovědní lhůta podle výpovědi pro nadbytečnost?

Odpověď:
Nadbytečnost zaměstnance a porušení pracovní kázně jsou samostatné důvody, pro které může zaměstnavatel se zaměstnancem rozvázat pracovní poměr. Jsou-li po doručení výpovědi pro nadbytečnost dány důvody pro okamžité zrušení pracovního poměru, zaměstnavatel může k tomuto zrušovacímu úkonu přikročit i v průběhu výpovědní doby, plynoucí na základě výpovědi, dané z organizačních důvodů.

Zaměstnavatel může ale zrušit pracovní poměr okamžitě pouze ve lhůtě do 1 měsíce ode dne, kdy se o důvodu k okamžitému zrušení dozvěděl, nejpozději do 1 roku ode dne, kdy tento důvod vznikl. Je-li lhůta zachována, zaměstnavatel může se zaměstnancem zrušit pracovní poměr okamžitě, aniž by tím popřel důvod k rozvázání pracovního poměru výpovědí pro nadbytečnost. Pracovní poměr pak končí na základě toho právního úkonu, jehož účinky nastanou dříve, ve Vašem případě by dříve nastaly účinky okamžitého zrušení pracovního poměru. K tomuto datu pak končí i pracovní poměr zaměstnance ve Vaší firmě.

Dotaz:
V Pardubicích jsem zdědil pozemek po rodičích. Když jsem se na něj přijel podívat, zjistil jsem, že se na něm staví obchodní centrum, bez toho, že by byly předmětné pozemky vykoupeny. Pokud vím, s rodiči v této věci také vůbec nikdo nejednal a nebyli ani účastníky stavebního řízení. Dnes se chýlí stavba ke konci a připravuje se kolaudační řízení. Stavební úřad mi ale sdělil, že nemohu být jeho účastníkem. Domnívám se, že postup stavebního úřadu je nesprávný, neboť stavba je na mých pozemcích bez mého souhlasu a bez souhlasu mých rodičů.

Odpověď:
Základním předpokladem realizace stavby je, že stavebník má potřebné oprávnění ke stavebnímu pozemku, umožňující mu na něm stavět. Stavebník musí stavebnímu úřadu prokázat, že je buď vlastníkem pozemku, nebo že má k pozemku jiné právo, např. právo hospodaření s majetkem státu nebo právo odpovídající věcnému břemenu nebo právo plynoucí z nájemní smlouvy apod., které jej opravňuje zřídit na pozemku požadovanou stavbu. Pokud stavebník některé z těchto práv nemá, nemůže mu stavební úřad podle stavebního zákona stavbu povolit.

Pokud se tak ve vašem případě stalo, postupoval příslušný stavební úřad v rozporu se stavebním zákonem, přičemž z občanskoprávního hlediska jde o neoprávněnou stavbu. Pokud se již stavba chýlí ke konci, přesto nebudete účastníkem kolaudačního řízení. Tímto účastníkem je pouze stavebník, vlastník stavby, popř. uživatel nebo provozovatel stavby. V kolaudačním řízení se nepřezkoumávají otázky, které byly předmětem zkoumání v dřívějším územním a stavebním řízení a o kterých bylo rozhodnuto. Předmětem zkoumání v kolaudačním řízení je pouze samotná stavba, její provoz a z čistě technického hlediska ve veřejnoprávním zájmu.

Přesto se ale ještě dnes můžete bránit. Podle občanského zákoníku, soud na návrh vlastníka pozemku může rozhodnout, že neoprávněnou stavbu je třeba odstranit na náklady toho, kdo stavbu zřídil. Pokud by odstranění stavby nebylo účelné, přikáže ji soud do vlastnictví vlastníku pozemku, pokud s tím vlastník pozemku bude souhlasit. Soud může též uspořádat poměry mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem stavby např. zřízením věcného břemene, které je nezbytné k výkonu vlastnického práva stavebníka ke stavbě.

Dále se můžete bránit žalobou s tvrzením, že vám ani vašim rodičům (právním předchůdcům) nebylo doručeno rozhodnutí správního orgánu – stavebního úřadu, ač s vámi nebo s vašimi rodiči jako účastníky řízení mělo být jednáno. Soud ověří správnost vašeho tvrzení a uloží správnímu orgánu doručit správní rozhodnutí a podle okolností odloží jeho vykonatelnost. Takovou žalobou můžete dosáhnout ze strany soudu deklarování toho, že stavební povolení dosud nenabylo právní moci právě z důvodu opomenutí zákonného účastníka řízení bez ohledu na to, zda již stavba byla dokončena, zkolaudována, či nikoliv. Ve svém důsledku by takový postup znamenal to, že by stavební povolení nenabylo právní moci, takže by ani kolaudace předmětné stavby nepřicházela v úvahu.

Ve vaší věci bych upřednostnila právě tento postup, který je praktický a rychle vede k vyřešení vaší věci. V každém případě se ale jedná o věc složitou, proto doporučuji obrátit se se spisem žaloby na zkušeného odborníka.

Dotaz:
Pracuji jako skladnice ve velkém obchodním domě. V šatně ze skříňky, kam si odkládáme věci, se mi ztratil zlatý snubní prsten. Zaměstnavatel zakazuje z bezpečnostních důvodů nosit šperky na pracoviště s tím, že si je máme odložit do skříňky. V ten den jsem si v práci zlomila ruku, proto jsem byla odvezená do nemocnice a hned jsem nastoupila do pracovní neschopnosti. Na pracoviště jsem se v rámci kontroly dostavila až za 10 dnů, kdy jsem zjistila ztrátu. Ihned jsem ji nahlásila zaměstnavateli, který mi sdělil, že na žádnou náhradu škody nemám nárok, neboť jsem ztrátu snubního prstenu ze skříňky nahlásila pozdě. Je tomu skutečně tak?

Odpověď:
V rámci odpovědnosti zaměstnavatele za škodu na odložených věcech je třeba rozlišovat věci, které zaměstnanci obvykle do práce nosí a které do práce obvykle nenosí. Do okruhu věcí, které se do práce obvykle nosí, patří svršky, šatstvo, obuv, které zaměstnanci odkládají v šatně před zahájením práce, a to bez ohledu na jejich hodnotu, dále pracovní oděv, který si zaměstnanec ponechává po skončení práce u zaměstnavatele, běžné osobní předměty, včetně šperků, nošených běžně do práce, např. snubní prsten, hodinky, tašky, aktovky, kabelky, mobilní telefony apod., nikoliv šperky neobvyklé. Do okruhu věcí, které se do práce obvykle nenosí, patří cennosti vysoké hodnoty, větší částky peněz apod. Tyto je nutné uložit u zaměstnavatele do zvláštní úschovy. Ve všech případech musí zaměstnanec prokázat, že mu vznikla škoda a že tyto věci odložil u zaměstnavatele při plnění pracovních úkolů na místě k tomu určeném.

Pokud se podaří zaměstnanci toto prokázat, odpovídá zaměstnavatel za škodu, i když z jeho strany byly dodrženy všechny povinnosti, uložené právním předpisem, tedy i když škodu nezavinil a vznikla z objektivních příčin. Této odpovědnosti se zaměstnavatel nemůže zprostit např. pod jednostranným prohlášením, že neodpovídá za obsah kapes šatstva nebo za věci odložené na věšáku, a to ani v případě, že by zaměstnanec podepsal prohlášení, že nebude uplatňovat nárok na náhradu škody na odložených věcech. V tomto případě by se jednalo o neplatný právní úkon.

Za věci, které zaměstnanec obvykle do práce nenosí a které zaměstnavatel nepřevzal do zvláštní úschovy, odpovídá do částky 10.000 Kč. Jestliže se zjistí, že škodu na těchto věcech způsobil jiný zaměstnanec nebo došlo-li ke škodě na věci, kterou zaměstnavatel převzal do zvláštní úschovy, uhradí zaměstnavatel zaměstnanci škodu v plné výši. Zaměstnanec však musí zaměstnavatele uvědomit o ztrátě bez zbytečného odkladu, nejpozději do 15 dnů ode dne, kdy se o škodě dozvěděl.

V případě, že jste informovala zaměstnavatele o ztrátě snubního prstenu bezprostředně poté, jak jste ztrátu zjistila, Váš zaměstnavatel se nemůže odpovědnosti za škodu na odložených věcech zprostit. Pokud byste ale nemohla svému zaměstnavateli ztrátu snubního prstenu nahlásit do 15 dnů, odkdy jste se o ní dozvěděla, Váš nárok na náhradu škody by ze zákona zanikl.

Z Vašeho dotazu ale vyplývá, že jste nárok uplatnila včas, a proto se náhrady škody Váš zaměstnavatel nemůže zbavit a je povinen Vám hodnotu snubního prstenu, kterou měl v době ztráty, uhradit.

Dotaz:
Jsme malý obchod s potravinami. Přijala jsem novou prodavačku a pracovní smlouvu jsem s ní uzavřela ústně se zkušební dobou na tři měsíce. Po dvou týdnech jsem udělala zkušební inventuru a zjistila, že došlo ke schodku na zboží v hodnotě 15.000 Kč. Rozhodla jsem se pracovní poměr s prodavačkou ve zkušební době zrušit a nevyplatit jí mzdu, neboť schodek převýšil její nárok na mzdu za odpracovanou dobu. Prodavačka nechce odejít, požaduje mzdu a vyhrožuje soudem. Co mám dělat?

Odpověď:
Pokud jste s prodavačkou neuzavřela pracovní smlouvu písemně, zřejmě jste neuzavřela písemně ani dohodu o zkušební době. Pokud se tak nestalo, pracovní poměr mohl skončit pouze výpovědí nebo okamžitým zrušením, neboť zkušební doba musí být dohodnuta písemně. V obou případech je ale nutné, abyste jako zaměstnavatel písemně vymezila důvody, které Vás vedou ke skončení pracovního poměru. Oznámení okamžitého zrušení pracovního poměru musí být navíc doručeno druhé straně v zákonem vymezených lhůtách.

Zrušením pracovního poměru ve zkušební době jste nepostupovala správně a rozvázání pracovního poměru je opravdu neplatné. Vaše prodavačka ale může úspěšně uplatnit nároky z neplatného rozvázání pracovního poměru jen v případě, že Vám sdělí, že trvá na dalším trvání pracovního poměru. Taktéž u soudu může uplatnit neplatnost rozvázání pracovního poměru pouze ve lhůtě do 2 měsíců od doby, kdy k tomuto zrušení došlo.

Pokud Vám vznikla škoda na zboží a pokud jste s prodavačkou neměla uzavřenou písemnou dohodu o hmotné odpovědnosti, nemůžete se na prodavačce domoci náhrady vzniklé škody, pokud neprokážete, že prodavačka škodu zavinila porušením svých povinností. Pokud by šlo o úmyslné zavinění, můžete po ní požadovat celou vzniklou škodu, pokud by ale šlo o zavinění z nedbalosti, může zaměstnavatel požadovat na zaměstnanci náhradu škody do výše 4,5 násobku průměrné mzdy před vznikem škody.

Pokud byste měla s prodavačkou uzavřenou dohodu o hmotné odpovědnosti písemně a současně by měla prodavačka vytvořené dostatečné podmínky pro její zachování, a přesto by došlo ke schodku na svěřených hodnotách, je zaměstnanec povinen tento schodek v plné výši uhradit a bylo by na něm, aby prokázal, že schodek vznikl zcela nebo zčásti bez jeho zavinění.

Vzhledem k uvedenému doporučuji, aby pracovní smlouvy se zkušební dobou, jakož i dohody o hmotné odpovědnosti, byly uzavírány zásadně písemně.

Dotaz:
Jsem vdaná 5 let a máme 2 malé děti. Manžel trpí chorobnou žárlivostí, která zachází do takových absurdit, že mě napadá slovně i fyzicky při rozhovoru s jakýmkoliv mužem, včetně prodavače v obchodě. Počátkem srpna se vrátil domů z hospody opilý, bezdůvodně mě zbil a následně znásilnil. Ihned jsem celou věc ohlásila policii. Před týdnem bylo manželovi sděleno obvinění. Po tomto incidentu se chování manžela zlepšilo, já jsem mu odpustila, proto nechci kvůli sobě ani kvůli dětem, aby šel do vězení. Mohu trestnímu řízení ještě nějak zabránit?

Odpověď:
Ano. Zabránit tomu můžete a je to velice jednoduché. Podle § 163 trestního řádu, trestní stíhání pro trestný čin znásilnění a ublížení na zdraví proti tomu, kdo je nebo v době spáchání tohoto činu byl ve vztahu k poškozenému manželem nebo druhem, lze zahájit a v již zahájeném trestním stíhání pokračovat jen se souhlasem poškozeného, tj. Vás. Souhlas s trestním stíháním můžete předložit buď státnímu zástupci, nebo vyšetřovateli, nebo policejnímu orgánu v písemné podobě nebo ústně do protokolu.

Vzhledem k tomu, že Vašemu manželovi bylo již sděleno obvinění, předpokládám, že souhlas s trestním stíháním jste již udělila při nahlášení incidentu policii. Na souhlas jste byla pravděpodobně již dotázaná před zahájením trestního stíhání. V případě, že je trestní stíhání již zahájeno, můžete tento souhlas vzít kdykoliv zpět, a to až do doby, než se odvolací odebere k závěrečné poradě.

Upozorňuji ale na to, že odepřete-li udělit souhlas s trestním stíháním nebo vezmete-li již udělený souhlas zpět, nebude možné souhlas opětovně udělit. Trestní stíhání bude zastaveno a Vašeho manžela pro uvedené skutky nebude možno již stíhat. V zastaveném trestním stíhání by se však pokračovalo, kdyby do tří dnů od doručení rozhodnutí o zastavení trestního stíhání vysloveně prohlásil, že na projednání věci trvá, což je ve většině případů velice nepravděpodobné.

Dotaz:
Před 10 lety nám manželova matka darovala rodinný dům darovací smlouvou, ve které bylo pro ni zřízeno věcné břemeno doživotního bezplatného užívání celé darované nemovitosti. Manžel začal podnikat, proto jsme se dohodli na zúžení SJM tak, že každému z nás bude patřit ideální polovina rodinného domu. Později se manžel dostal do finančních problémů, proto jsme se dohodli, že jeho polovinu odkoupím tak, abychom ochránili rodinný dům, ve kterém bydlíme před exekucí. V současné době jsem tedy výlučným vlastníkem celého domu. Manžel před rokem zemřel, vztahy v rodině se velmi vyostřily a s tchyni nemluvím, neboť ode mne požaduje vrácení daru – celého domu. Abych nemusela dům vracet, rozhodla jsem se jej prodat. Má tchyně právo na vrácení daru? Jsem povinna jí dům vrátit? Postupuji správně?

Odpověď:
Vaše tchyně nejdřív darovala rodinný dům svému synovi a Vám do společného jmění manželů. Po zúžení SJM jste se stali podíloví spoluvlastníci každý v jedné ideální polovině. Po odkoupení manželovy poloviny Vám celý dům patří. Vaše tchyně by měla opravdu nárok na vrácení daru, ale pouze na tu polovinu, kterou kdysi darovala Vám. Tu část, kterou jste odkoupila od manžela, tchyně požadovat v rámci vrácení daru nemůže, protože obdarovaný – Váš manžel, zemřel.

Vaše tchyně by se mohla úspěšně domáhat vrácení daru, pokud byste se k ní nebo k předmětu daru, nebo k členům její rodiny chovala neuctivě, nebo jakýmkoliv jiným prokazatelně zavrženíhodným způsobem. Kdybyste například z darovaného domu udělala veřejný dům, nebo jí nedovolila užívat její věcné břemeno např. vypínáním vody nebo elektřiny, nebo byste jí fyzicky ubližovala apod. Chování obdarovaného musí být závažného charakteru. Když s ní nemluvíte nebo si jí nevšímáte, to samo o sobě není kvalifikováno jako neuctivé chování.

Nevhodné chování obdarovaného musí dárce prokázat.

Pokud byste se chtěla vyhnout vrácení daru prodejem nemovitosti, musím Vás zklamat, neboť dům byste prodávala jednak i s věcným břemenem ve prospěch tchyně, což by značně snížilo kupní cenu, jednak tchyně, pokud by prokázala Vaše nevhodné chování, by měla nárok na vyplacení hodnoty daru tj. na polovinu kupní ceny.